Kdybych vládla světu

Zduř,
dnes jsem se rozhodla si trochu "zafilozofovat". Na moment odložíme kosmetické a jiné čistě holčičí články. Také se vyhneme článkům postaveným na top žebříčcích nebo s hromadou fotografií. Tentokrát si s vámi rozeberu, jak by se vám žilo a jak by to tady vůbec vypadalo, kdybych vládla světu já. Trochu dobře aktuální téma, vzhledem k tomu, že nedávno byly volby. O nich bych se tady ale nerada zbytečně rozkecávala, i když máme demokracii, tak si myslím, že každý se až moc veřejně vyjadřuje, koho volil. A jelikož bych vládla celému světu, jak zní toto téma článku, tak nás tady vlastně ani žádné volby zajímat nemusí.



Nechtěla bych být nějaký ten hrubý panovník, kterého se všichni bojí, ale to se říká snadno každému z prostého lidu, stejně jako chudému, že když zbohatne, tak se nikdy nepřikloní k drogám.
Tak asi přeskočíme, čím bych nechtěla být, možná to, co bych chtěla být se slibuje a případně dodržuje lépe.



Ráda bych všem v okolí rozdávala štěstí,a takto nade všemi a nade vším, bych snad mohla zařídit, aby každý, kdo po štěstí touží, ho dostal. A ten, kdo o štěstí nestojí, chce jen přežívat ze dne na den, tak ten by byl jen podřadnou pomocnou silou pro fungování světa. Jsme lidé, ne roboti. Proto by se mělo postavení ve společnosti měřit dle štěstí, stejně jako se měří životní hodnota podle štěstí.
Nejsem sice žádný ekolog pro každodenní život, zase až tak neřeším, jestli je něco testováno na zvířatech a jestli se náhodou brambory "netrápily", než je budu jíst. Spíše mi vadí kácení lesů a stavění dalších a dalších měst. Když bude prostor, kam se lidé můžou vejít, budou se více a více množit. Sice si potřebujeme udržet svůj druh, ale mělo by se to omezit. Takže já bych rozhodně zanechala krásnou přírodu bez zásahu člověka a k tomu bych udělala omezení počtu dětí. Samozřejmě chápu, že pro někoho je životním naplněním rodina, ale rodinné štěstí se dá dělat i s jedním, dvěma dětmi a nepotřebujete jich mít celé stádo.



Chtěla bych lidi naučit být pravý, ne dokonalý. Naučit je vys*at se občasně na morálku a nestydět se za to. Lhát jen o prkotinách a ne o sobě, no a už vůbec ne sobě samotnému. Konat činy pro sebe, ne pro radost druhých. Zvláště ne pro ty, na nichž nám vlastně ani nezáleží. Ukázat jim, že nepsaná pravidla mohou být porušována běžně, psaná jen občasně a kvůli dobrým důvodům (a je třeba být opatrný...), jediné, co člověk nikdy nesmí překročit, jsou jeho vlastní pravidla.
Podpořit lid ve vystupování ze své komfortní zóny, ukázat jim cestu k tomu, aby pracovali na osobním rozvoji a každému, kdo se aspoň trochu snaží dopomoct, aby měl prostředky na splnění svého cíle.

Komentáře

Oblíbené příspěvky